Historie vzniku ledního hokeje
V bouřlivých letech kolem roku 1848 emigroval pražský ledař Karel Weis z tehdejšího Rakouska-Uherska s batohem plným sportovních potřeb zadem přes Velkou Rus, Sibiř a Aljašku až do oblasti dnešního kanadského Halifaxu.
Promrzlý a vyčerpaný byl nalezen stopaři kmene Hurónů, již téměř dvě hodiny bezúspěšně stopujícími na silnici z indiánské vesnice Monte Real do sídla Kve-Bek. Tento kmen se ho ujal a hospitalizoval ho ve svém rehabilitačním tee-pee, kde se Karel Weis úspěšně zotavil. Indiáni byli překvapeni jeho vysokým vzrůstem, světlou pletí, hustým plnovousem a bujným ochlupením, a proto mu začali říkat "Klekki Ejp" ("Bílý Opičí Muž", převzato z jazyka bledých tváří "the Ape Man").
Vzhledem ke svému povolání byl český ledař nadšen z příchodu kanadské zimy a rychle zamrzajících jezer. Na jedné se svých procházek s náčelníkem "Hbitým Pllhem" po zamrzlé hladině jezera Huron naučil český rodák náčelníka a jeho indiány nové kolektivní hře.
Hra se na kluzkém ledě hrála ve dřepu (německy "die Hocke") a spočívala v posunování zmrzlého kusu sušeného masa kopím. Indiáni měli problémy s udržováním stability na hladce zamrzlé ploše, často padali, a proto na ně Karel "Klekki Ejp" křičel německy "Hocke, Hocke", aby snížili své těžiště do dřepu (němčina byla jediný cizí jazky, který Karel ovládal). Indiáni však Karlově němčině nerozuměli a místo snížení těžiště do dřepu, začali hrát hru zahnutou holí místo ostrým kopím, neboť indiánský výraz "Hoguet" znamená "zahnutá hůl".
Další vývoj této hry je již historicky popsán jako tradiční hra severoamerických Indiánů, která se rozšířila také do Evropy pod dnešním názvem "hokej".
Na počest významného českého sportovního nadšence "Ejpa", nese náš profesionálně organizovaný amáterský hokejový tým jeho jméno.